úterý 23. září 2008

Z esejů Otokara Březiny

Nížiny duší jsou v stálém časovém bezvětří. Čím výše stoupáme, tím mocněji dují větry času kolem nás.
Otokar Březina – Hudba pramenů

Proti životu však je němota, třeba by se vysilovala věky trvajícím deštěm slov a třeba by její ticho bylo mlčením celých biblioték; slepota, třeba by ve všechnu růžovost červánků, zadrženou v prohloubených dlaních večerů, namáčela své štětce a nechávala z nich kapati slunce jako krůpěje tekutého zlata; hluchota, třeba by jako vichřice pracovala v šílenství, aby rozehrála gigantské klaviatury moří. Němota, slepota a hluchota však jsou proti životu, poněvadž přetrhávají souvislost mezi bytostmi a ruší tak dílo duchového spojení, smysl krásy.
Otokar Březina – Hudba pramenů

Ačkoliv každý jazyk je nedokonalý k službě vyššího duchovního života a zasaženi světlem blábolíme jako děti, v ústrojí jazyka je hlubší moudrost, nežli ve většině toho, co jím hovoříme.
Otokar Březina – Skryté dějiny

Žádné komentáře: