středa 15. října 2008

Neviditelnost vědeckých revolucí

Dokud vědec nebo laický čtenář učebnicové literatury osobně nezakusí během svého života vědeckou revoluci, bude jeho historické povědomí sahat pouze k vyústění té revoluce, jež byla z jeho historického hlediska poslední.
Učebnice proto začínají tak, že se vědci odřízne povědomí o dějinách jeho oboru a za to, co bylo odstraněno, se dosadí náhrada. Je příznačné, že vědecké učebnice obsahují zlomek dějin, ať už jako úvodní kapitolu nebo – a to častěji – jako roztroušené zprávičky o velkých hrdinech minulé doby. Na základě takovýchto zpráv se studenti a odborníci začnou cítit účastníky dlouho trvající dějinné tradice. Avšak tradice, kterou si vědci berou z učebnic, tradice, z níž berou vědomí své účasti, nikdy neexistovala. (...) Ranné období vědy je – částečně pomocí vhodného výběru a částečně zkresleně – podáno tak, jako by vědci pracovali na stejném souboru pevně daných problémů a v souladu se stejnou řadou pevně daných kánonů vědeckých teorií a metod, jako jsou ty, které právě poslední z revolucí stanovila jako vědecké.
Thomas S. Kuhn – Struktura vědeckých revolucí, XI. Neviditelnost revolucí

Žádné komentáře: