Giordano Bruno toho ve svých dialozích neslibuje zrovna málo.
Chci říci, že načichnete peripatetiky, najíte se s pythagorejci, napijete se stoiky a budete srkati víno s někým, kdo přitom ukazuje zoubky v úsměvu tak jemném, že otevře ústa od ucha k uchu. Ale až rozdrtíte kosti a vyndáte z nich morek, najdete věci schopné rozveselit svatého Colombina, patriarchu jezuatů, umlčet báby na tržišti, vykloubit čelisti opicím a přerušit mlčení na hřbitově.
Giordano Bruno – Večeře na Popeleční středu
Dejme k tomu, co bylo řečeno, že rozum, když chce pochopit podstatu nějaké věci, pokud může, zjednodušuje, to je vzdaluje se od toho, co je složené a mnohé, zamítá pomíjivé akcidenty, rozměry, podružné znaky a tvary ve prospěch toho, co je základní. Tak neporozumíme dlouhému spisu a obsáhlé řeči, když si jej nezhustíme na jednu prostou větu. Rozum v tom zřejmě ukazuje, jak podstata věcí je v jednotě věcí, a tu se jme hledat, ať již po pravdě nebo podle podobenství. Věř, že by byl nejznamenitějším a nejdokonalejším geometrem ten, kdo uměl všechny věty rozptýlené po Principiích Euklidových zhustit v jednu jedinou, a nejdokonalejším logikem by byl ten, kdo by všechny logické poučky stáhl v jedinou.
Giordano Bruno – O příčině, principu a jednom
Žádné komentáře:
Okomentovat