Příležitost

“CHI sei tu, che non par donna mortale,
di tanta grazia il ciel t’adorna e dota?
perchè non posi? e erchèa’ piedi hai l’ ale?”

“Io son l’ Occasïone, a pochi nota;
e la cagion che sempre mi travagli
è perchè io tengo un piè sopra una rota.

Volar non è ch’ al mio correr s’ agguagli;
e però l’ ale a’ piedi mi mantengo,
acciò nel corso mio ciascuno abbagli.

Gli sparsi miei capei dinanzi io tengo;
con essi mi ricopro il pette e ’l volto,
perch’ un non mi conosca quando io vengo.

Dietro dal capo ogni capel m’ è tolto,
onde in van si affatica un, se gli avviene
ch’ io l’ abbia trapassato, o s’ io mi volto.”

“Dimmi: chi è colei che teco viene?”
“È Penitenza; e però nota e intendi:
chi non sa prender me, costei ritiene.

E tu, mentre parlando il tempo spendi,
occupato da molti pensier vani,
già non t’ avvedi, lasso! e non comprendi
com’ io ti son fuggita tra le mani!”

Niccolò Machiavelli – L’Occasïone

"Kdo jsi? Ty nejsi smrtelnice, paní ...
Nebeská krása ti dala vrchovatě!
Nač křídla na nohou? Proč nemáš stání?"

"Jsem Příležitost. Málokdo mě znáte.
Na kole stojím patami - a tak
vždy unikám a vždy mě promeškáte.

Utíkám rychleji, než letí pták;
na nohou nosím křídla mávající
a ta, jak běžím, všem vám vytřou zrak.

Dopředu střásám rozpuštěnou kštici
a tou si tvář i prsa přikrývám:
tak jdu a netečně mě přejdou všici.

Bez vlásku hlavu lysou mám,
a proto marně chytají mě lidé,
když přešla jsem a odlétám ta tam."

"A tahleta, co s tebou vzápětí jde?"
"Je Lítost. Pozor, zapiš si to hezky:
Když propásl jsi mne, ta zde ti zbyde.

Čas tady se mnou marníš třesky plesky,
rozvíjíš svoje mudrlantství planá
a nevidíš a nevíš - marné stesky! -
jak jsem ti zatím pláchla pod rukama!"

Niccolò Machiavelli – Příležitost