úterý 19. dubna 2011

Pravda a krása u Hegela

Ono Koukolíkovo „pravda a krása jsou jen dvě strany jedné mince“ (pronesené v posledním dílu seriálu Hádala se duše s tělem) vinou své přímočarosti důležité věci spíše zakrývá než aby je rozkrývalo, což hlubší filosofii nesluší. Ale není snadné se toho vzdát.

Sagten wir nun, die Schönheit sei Idee, so ist Schönheit und Wahrheit einerseits dasselbe. Das Schöne nämlich muß wahr an sich selbst sein. Näher aber unterscheidet sich ebensosehr das Wahre von dem Schönen. Wahr nämlich ist die Idee, wie sie als Idee ihrem Ansich und allgemeinen Prinzip nach ist und als solches gedacht wird. Dann ist nicht ihre sinnliche und äußere Existenz, sondern in dieser nur die allgemeine Idee für das Denken. Doch die Idee soll sich auch äußerlich realisieren und bestimmte vorhandene Existenz als natürliche und geistige Objektivität gewinnen. Das Wahre, das als solches ist, existiert auch.
G. W. F. Hegel – Vorlesungen über die Ästhetik

Jestliže jsme řekli, že krásno je idea, pak krásno a pravda je po určité stránce totéž. Krásno totiž musí být pravdivé samo o sobě. Přihlédneme-li však blíže, liší se neméně též pravdivé od krásna. Pravdivá je totiž idea, jak je jakožto idea ve svém bytí o sobě a podle svého všeobecného principu a jak je podle toho myšlena. Pak není pro myšlení její smyslová a vnější existence, nýbrž toliko všeobecná idea v této vnější smyslové existenci. Avšak idea má se realizovat také vnějškově a má nabýt vnější dané existence jako přírodní a duchovní objektivity. Pravda, která je pravdou, také existuje. Ježto nyní jest v tomto svém vnějškovém jsoucnu bezprostředně pro vědomí a ježto pojem zůstává v bezprostřední jednotě s vnějším zjevem, je idea nejen pravdivá, nýbrž krásná.
G. W. F. Hegel – Estetika

pondělí 11. dubna 2011

Řehoř z Toursu a náboženská tolerance

Legem, quam non colis, blasphemare noli; nos vero quae creditis etsi non credimus, non tamen blasphemamus, quia non deputatur crimine, si et illa et illa colantur. Sic enim vulgato sermone dicimus, non esse noxium, si inter gentilium aras et Dei eclesiam quis transiens utraque veneretur.
GREGORII TURONENSIS - LIBRI HISTORIARUM

Nerouhej se zákonu, který nevyznáváš! My se přece taky nerouháme tomu, čemu věříte vy, ačkoli tomu nevěříme. Neboť nepovažuje se za zločin vyznávat to či ono. Mezi lidem se u nás říká, že není škodlivé, prochází-li někdo mezi pohanskými oltáři a chrámy božími a uctívá oboje.
Řehoř z Toursu - O boji králů a údělu spravedlivých

Tomuto výroku se Řehoř pochopitelně vysmál, ale přesto je právě Řehoř svědek toho, že časy, ve kterých by vlastník takovýchto názorů přežil, nejsou v minulosti tak vzácné, jak by si mohl někdo myslet. I sedmé století mezi takovéto časy patřilo.

středa 6. dubna 2011

Kategorická báze

Dejme si nyní za příklad dvě dostatečně přehledné kategorické báze: tvar koule a tvar připomínající trojúhelník. Plechový trojúhelník může bodat, nikoli se kutálet, zatímco kovová koule není s to bodat, za to je schopná se kutálet. Nevěříme, že v jiném světě by díky nějakým jiným fyzikálním zákonům koule bodala, neboť víme, že jmenované schopnosti jsou identické s kategorickými základy.
David Peroutka – Dispoziční predikáty

Více v knize Modality v analytické metafyzice