Čím úspěšněji dokáže nějaká věda některé věci vysvětlit, tím hlouběji dovede některé věci zakrýt. Logika ráda opomíjí ty věci, které se do užívané představy o racionalitě nevešly. Jsou dvě možné reakce: 1) začít tvrdit, že takové věci neexistují, nebo 2) zkusit takové věci nalézt. Jednou takovou věcí je neostrost nebo neurčitost.
Předpoklad, že zdroj neurčitosti je třeba hledat v pojmu, v identifikační proceduře, vypadá slibně. Při konfrontaci s naší teorií však vyvstane zajímavý problém. Všechno, co potřebujeme vědět o pojmu jakožto o identifikační proceduře, se dozvíme analýzou kteréhokoli (nejlépe prvního, tj. nejjednoduššího) pojmu*, který je jeho prvkem. Položme si nyní otázku: jakým způsobem může vzniknou neurčitost v závislosti na tom, jaký druh konstrukce je daný pojem*? (...) Ani předpoklad, že vágnost je vlastnost pojmu, nená tedy bezvýhradně přijatelný. Zbývala by tedy možnost, že přímo některé objekty (vlastnost apod.) jsou vágní. Toto pojetí je schůdné, ale nebudeme je zde reprodukovat.
Pavel Materna – Svět pojmů a logika
Škoda.
Žádné komentáře:
Okomentovat