Potíž s odsouzením neplaceného kopírování hudby je ta, že dítě nebo mladý člověk, který nemá téměř žádné volné peníze, nutně potřebuje nasát do určitého věku co nejvíce hudby. Podobnou situaci řešil krádeží i Johann Sebastian Bach. Carl Philipp Emanuel Bach o svém otci píše:
Jeho zanícení a touha pokročit dále ho tudíž vedly k malému podvodu. Knížka ležela v uzamčené skříni se zamřížovaným dvířky. Protože dokázal prostrčit ruce mříží a sešit, jehož desky byly z pouhého papíru srolovati, vytahoval jej takto v noci, když všechno spalo, a nemaje světla, opisoval jej při svitu měsíce. Po šesti měsících úsilí byla hudba tato konečně jeho kořistí.
Christoph Wolff – Johann Sebastian Bach
Nutno dodat, že se na to nakonec přišlo a opis byl Johánkovi k jeho velkému zármutku zabaven. Inu, krást se nemá.
Žádné komentáře:
Okomentovat