středa 19. listopadu 2014

Derrida a Nietzsche

Jen pár slov vytržených z kontextu:

(…) jsme bezděčnými metafyziky tou měrou, jak opotřebováváme svá slova.
Jacques Derrida – Bílá mytologie

Derrida cituje hezké místo z Nietzscheho

Was ist also Wahrheit? Ein bewegliches Heer von Metaphern, Metonymien, Anthropomorphismen, kurz eine Summe von menschlichen Relationen, die, poetisch und rhetorisch gesteigert, übertragen, geschmückt wurden, und die nach langem Gebrauch einem Volke fest, kanonisch und verbindlich dünken: die Wahrheiten sind Illusionen, von denen man vergessen hat, daß sie welche sind, Metaphern, die abgenutzt und sinnlich kraftlos geworden sind, Münzen, die ihr Bild verloren haben und nun als Metall, nicht mehr als Münzen, in Betracht kommen.
Friedrich Nietzsche – Über Wahrheit und Lüge im außermoralischen Sinne

Co je to tedy pravda? Pohyblivá spousta metafor, metonymií, antropomorfismů, zkrátka suma lidských vztahů, jež byly básnicky a rétoricky povzneseny, transponovány a zkrášleny a jež se následkem dlouhého používání zdají lidu jako cosi neotřesitelného, kanonického a závazného: pravdy jsou iluze, o nichž jsme už zapomněli, že jsou iluze, opotřebované metafory, které přišli o smyslovou sílu, mince, jež ztratily svůj obraz a neplatí již za mince, nýbrž za kov.
Friedrich Nietzsche – O pravdě a lži ve smyslu nikoliv morálním

Žádné komentáře: