neděle 21. prosince 2014

Různí autoři o středověku a “středověku”

Mýty jsou nepochopitelné, odtrhneme-li je od života lidí, kteří je vyprávějí. I když se dříve nebo později vydají na cestu vlastní literární kariéry, nejsou to bezdůvodné dramatické či lyrické výmysly bez vztahu ke společenské či politické organizaci, obřadu, zákonu či obyčeji. Anebo mají naopak za úkol vše ospravedlnit, vyjádřit základní myšlenky, které vše tvoří a podpírají?
Georges Dumézil - Mythé et Épopeé

Někdy mám pocit, že stupeň vývoje je dán nejen tím, co společnost našla, ale i tím, co se jí podařilo neztratit.

Byli však lidé středověkého západu (…) zastaralí? A nejsme zastaralí my sami s naším světem sekt, horoskopů, létajících talířů a dostihových sázek? A můžeme společnost středověku skutečně popsat prostřednictvím pojmů liturgická společnost?
Jacques Le Goff - Historik a všední člověk

A to ještě následující nezmiňuje o Žižekově třetí pilulce (tj. poznat realitu skrze fikci). Něco takového se mi pochopitelně líbí. Snad proto bylo užitečné poslechnout si nějaké protiargumenty. Zkusím časem něco vymyslet.

Imaginace je vždy součástí reality. Všechny představy o středověku, které v sobě nosíme, byť by byly seberomantičtější a zasněné, jsou zcela reálné. Tento středověk existuje, cítíme ho, prožíváme ho. Není důvodu se za ně stydět a chtít se jich za každou cenu zbavovat.
Martin Nejedlý

Představy o středověku ale nemusí být jen romantické a zasněné. I následující imaginace je součást reality. Jen jsem nikde jsem nenašel, z jaké knihy toto Le Goff cituje.

Vše končí 12. stoletím. Kniha se zavírá. Bohatý rozvoj, který se zdál nevyčerpatelný, se náhle vyčerpává. (…) Středověk se stává civilizací opisovačů. (…) Ze zakázané filosofie vzešla bezpočetná armáda hašteřivců, závažná a zarputilá disputace o prázdnotě a o ničem (…). (…) Všechno je matné, nic nemá jasné kontury. (…) Středověk zívá v polobdění - v polosnění.
Roland Barthes

Žádné komentáře: